Proč kupujeme věci

Proč? Nejjednodušší odpovědí je, že věci k životu potřebujeme. To je jistě pravda. Bez oblečení, jídla nebo střechy nad hlavou se určitě neobejdeme. Ne všechny věci ale naplňují naše základní potřeby.

Jednou z nejbytostnějších lidských tužeb je někam patřit. My lidé jsme stádní živočichové a usilujeme o pochvalu a uznání druhých. A toto úsilí často ovlivňuje i naše spotřebitelské návyky a preference. Mají-li všichni sousedé ve vaší čtvrti gril, pravděpodobně si ho časem také pořídíte. Nosí-li vaše kolegyně či kolegové z kanceláře určitou značku oblečení, také ji zřejmě časem začnete nosit. A někteří kuřáci potvrdí, že začali kouřit prostě proto, že to v jejich sociální bublině běžně dělají všichni a přijde jim to proto normální. Naše okolí je tedy jedním z faktorů, který ovlivňuje naše rozhodování o tom, co si koupíme – chceme prostě někam patřit, zapadnout, nebýt pozadu (FOMO – fear of missing out) .

Ať už si to přiznáme nebo ne, naše nákupy ovlivňují také sociální sítě, reklamy a známe osobnosti v nich vystupující. Když vidíte šťastnou rodinku jedoucí vstříc západu slunce ve zbrusu novém nablýskaném voze, možná si řeknete, že vaše rodina bude také tak šťastná, když si tento vůz pořídíte. Ke sledování fotbalu s přáteli nutně potřebujete novou televizi, jinak to přece nebude taková zábava (všimněte si, jak takových reklam před fotbalovým či hokejovým mistrovstvím přibývá). A kdo chce vypadat jako ti svalnatí sportovci, musí si pořídit značkové boty na běhání. I když si možná v tu chvíli každý řekne, že na něj reklama nefunguje, v obchodě, ať už vědomě či nevědomě, pak máme tendenci sáhnou spíše po značkách, které jsou nám odněkud známé, než abychom dali přednost nějakému “no name” produktu.

Věci si pořizujeme také proto, že je to v dnešní době extrémně jednoduché. Pandemie koronaviru urychlila přesun byznysu do on-line prostředí a donutila k tomu i ty, kteří o tom dříve vůbec neuvažovali. Díky tomu si můžeme objednat v podstatě cokoliv, na pár kliků a z pohodlí domova.

Důvodů, proč se zavalujeme věcmi, bychom jistě našli mnohem více, ale pojďme dál.

Každá z věcí, které si do života vpustíme s sebou přináší určité náklady. A není to jen pořizovací cena. Věci musíme:

• Udržovat
• Opravovat
• Zalévat
• Prát
• Oprašovat
• Skladovat
• Čistit
• Tankovat
• Vybavovat
• Rozšiřovat
• Nabíjet
• Chránit
• Nahrazovat

Jinými slovy, s každou věcí jsou nějaké starosti a čím více věcí vlastníme, tím více starostí musíme řešit. Život by ale neměl být o věcech ani o starostech.

Co je to minimalismus?

Minimalismus je nástroj, který vám pomůže odstranit z vašeho života rušivé elementy, umožní vám získat zpět svůj čas, prostor i energii a soustředit se na to, co je pro vás skutečně důležité. Minimalismus jde proti kulturnímu proudu, proti konzumnímu způsobu života.

Na začátku může mít minimalismus podobu úklidu garáže, šatníku nebo šuplíků, při kterém si snadno vyzkoušíte, jaké je to žít s méně věcmi. Najednou zjistíte, že máte kolem sebe více místa, hned najdete, co hledáte, běžný domácí úklid je snazší a rychlejší, výdaje za údržbu a opravy se snížily. To jsou první benefity minimalismu, které se brzy dostaví. A díky nim se možná začnete poohlížet po dalších možnostech, jak udělat svůj život jednodušší. Postupem času můžete minimalismus aplikovat například i v přístupu k financím, jídlu nebo ke vztahům.

Minimalismus je především určité nastavení mysli. Neexistuje žádná přesná definice, která by určovala, kdo ještě minimalistou je a kdo už není. Pro některé minimalisty je nepodstatné vlastnit auto nebo televizi, jiní si bez nich nedokáží představit život. Každý si může nastavit úroveň minimalismu podle sebe, podle toho, co mu vyhovuje.

Co není minimalismus

Být minimalistou neznamená se obětovat nebo trpět jen proto, abyste vlastnili méně věcí. Váš život by měl být jednodušší, nikoliv složitější. Ano, minimalisté si vystačí s málem, ze kterého ovšem umí vytěžit maximum. Jinými slovy, kvalita převládá nad kvantitou. Nemusíte se tedy bát toho, že po aplikaci přístupů minimalismu vám zbydou jen jedny ponožky a vaše návštěvy se budou střídat o poslední vidličku.

Primárním cílem minimalismu není chovat se ekologicky nebo snížit vaše výdaje, ačkoliv k tomu nepřímo vede. Kvalitní (což však často znamená i dražší) věci většinou déle vydrží, koupíte jich méně (čímž naopak z dlouhodobého hlediska můžete ušetřit) a nezatěžujete tolik životní prostředí. Mnoho lidí si uvědomuje, že naše aktuální životní standardy jsou dlouhodobě environmentálně neudržitelné a minimalismus se tak může stát jedním z přístupů, jak tuto situaci zlepšit, i když je to pouze jeho vedlejším produktem.

Minimalismus není ekvivalentem pro úklid. Jak již bylo řečeno, může úklidem a protříděním vašich věcí začít, pokud k němu však budete takto přistupovat, pravděpodobně za pár dní, týdnu nebo možná měsíců skončíte tam, kde jste začali. Důležité je zvážit všechna pro a proti plynoucí z vlastnictví každé věci, a to nejen té, kterou už doma máte, ale i té, kterou si teprve chcete pořídit. Díky tomu se postupně znovu nezavalíte nepotřebnostmi.

Minimalismus není sada pravidel, které musíte následovat. Existují určité základní principy, které minimalismus definují, ale jak moc a v jakých oblastech života chcete minimalismus praktikovat je už čistě na vás.

Minimalismus není ten jediný a správný přístup. Být minimalistou není nějaký titul dávaný na odiv, neznamená to být lepší než ostatní. Jde o váš čas, o vaši energii, o vaši pozornost a váš život. Nikdo by se neměl stát minimalistou z donucení. Můžete určitě zapojit i svoji rodinu a přátele, nezapomínejte ovšem na to, že pro každého budou mít hodnotu jiné věci, než mají pro vás, a proto se bude pojetí minimalismu ostatních lišit od toho vašeho.

Co s věcmi?

Všechny věci, které vlastníme, mohou být rozděleny do tří skupin:

• Nepostradatelné: Jedná se o věci základní potřeby jako oblečení, jídlo, bydlení a podobně.
• Postradatelné: Jedná se o věci, které náš život obohacují a mají pro nás určitou hodnotu.
• Zbytečné: Tyto věci máme rádi (nebo si to o nich aspoň myslíme), ale náš život ve skutečnosti neobohacují a často z nich plynou spíše další starosti než radosti. I když je těžké si to přiznat, do této skupiny pravděpodobně spadá většina našich věcí.

Obecně lze říci, že bychom se měli zbavit všech zbytečných věcí a ponechat si pouze věci nepostradatelné, případně věci postradatelné, které pro nás mají určitou hodnotu, plní svůj účel v našem životě, případně nám přinášejí radost. 

A na to samé bychom měli myslet i při nakupování, nenakupovat impulzivně (ale vědomě) a vybírat si jen to, co spadá do prvních dvou kategorií zmíněných výše. Představte si, že si chcete pořídit například kávovar. Než jej vložíte do košíku, zkuste si nejdřív položit několik otázek, jako třeba:

• Proč si ho chci koupit?
• Potřebuji ho doopravdy?
• Vypiji tolik kávy, aby se mi to vyplatilo?
• Můžu si ho dovolit?
• Jaká je jeho skutečná cena (včetně kávy, údržby, čištění, …)?
• Můžu si udělat kávu jinak?
• Co se s ním stane, až doslouží?

Možná už se vidíte, jak házíte obsah svých šuplíku do pytlů a vybavení vaší garáže vezete do sběrného dvora. Nepotřebné věci však můžete raději prodat (online, bazar), darovat (známým, charita), případně jim dát nový život (upcycling).

Jak začít s minimalismem (a pokračovat v něm)

Předchozí řádky byly možná příliš abstraktní, pojďme se tedy podívat na několik možností, jak si minimalismus vyzkoušet.

Z mého pohledu je nejjednodušší začít u šatníku, protože to je něco, co má doma každý a jakákoliv jeho změna se vás osobně dotýká. Pocítíte tak nejlépe, jaké to je žít s méně věcmi. Typickými obětmi minimalizace vašeho šatníku budou věci poškozené, dále ty, které už dlouho nenosíte, případně ty, do kterých “už určitě letos zhubnete”.

Jedním z populárních přístupů je vybudovat tzv. capsule wardobe, tedy šatník skládající se z malého počtu kusů, které se dají dobře kombinovat. Na tomto přístupu je založen projekt Courtney Carver s názvem 333. Myšlenka je ve své podstatě velmi prostá – po 3 měsíce (tedy jedno celé roční období) nosíte pouze 33 věcí. Mezi ně se počítají i doplňky, šperky či boty. Na druhou stranu se nepočítá například spodní prádlo či sportovní oblečení. Možná po 90 dnech zjistíte, že většinu svého šatníku vlastně vůbec nepoužíváte a nepotřebujete.

Jednoduchá je i metoda otáčení ramínek. Na začátku všechna ramínka ve skříni otočíte háčkem směrem od sebe. Jakmile nějaký kus oblečení vyndáte a oblečete si ho, pověsíte ho znovu na ramínko tak, aby jeho háček směřoval k vám. Po nějaké době (třeba po zmíněných 3 měsících) pak prohlédnete ramínka a zjistíte, jaké kusy z vašeho šatníku nosíte a jaké nikoliv.

A různými modifikacemi těchto přístupů můžete pokračovat nejen s oblečením, ale i s dalšími věcmi …

Každý minimalista používá jiná kritéria, podle kterých si vybírá věci, které si v jeho životě zaslouží místo. Někdo volí extrémní metodu podobnou stěhování – všechny svoje věci sbalíte do krabic a postupně vybalujete jen ty, které použijete. Takto postupujete místnost po místnosti. Věci, které i po delší době zůstávají v krabicích, jsou považovány za zbytečné. Jiní volí podle časového intervalu – například 90/90, kdy si necháváte pouze takové věci, které jste v minulých 90 dnech použili a v příštích 90 dnech pravděpodobně použijete. Další si určují minimální cenu – i když je nepoužíváte často, nezbavujete se nikdy věcí, které stojí více než třeba 1000 Kč, tedy takových, které nelze v případě potřeby znovu levně pořídit.

Cílem tohoto článku rozhodně není zacházet do velkých detailů, strýček Google vám pod klíčovým slovem “minimalismus” pomůže najít řadu dalších zdrojů. Pravidla, přístupy a metody, které najdete na webu, však nejsou nijak závazné. Pomohou vám nějak začít, ale můžete také začít úplně jinak, podle sebe. Výsledek je ovšem vždy stejný – nakonec doma zůstanou pouze věci, které máte rádi a které se vám líbí.

Není těžké začít žít minimalisticky, mnohem těžší je si tento životní styl udržet dlouhodobě. Na závěr této kapitoly bych tak ještě zmínil několik tipů, jak se postupně znovu nezavalit věcmi:

• Méně povrchů = méně místa na věci. Každý stoleček, komoda či polička automaticky vybízejí k tomu na ně něco položit, koupit si nějakou dekoraci, květinu a podobně. Čím méně takových míst doma máte, tím méně věcí si pořídíte.
• Žádná skříň není dost velká. Ať si koupíte sebevětší úložný prostor, jednou se dostanete do situace, že bude plný. Myslete tedy na to, že zvětšováním a přidáváním dalších úložných prostor se problém zřejmě nevyřeší, ale pouze odsune na později.
• Místo věcných dárků se nechejte obdarovávat zážitky. S každým svátkem, narozeninami či Vánocemi tak nedostanete další věci, které nakonec třeba ani nepoužijete. Můžete se předem domluvit s rodinou, že poukaz na wellness, ubytování či nějaký výlet je lepší volba.
• Fungujte paperless. I papírové dokumenty či fotografie se dají naskenovat a uchovávat v digitální podobě. Nebudou se vám tak doma kupit šanony plné nepotřebných faktur, propadlých záručních listů, návodů ke spotřebičům, které už ani nemáte atd.

Minimalismus v digitálním světě

Moderní technologie jsou bezesporu velmi návykové a není to rozhodně náhoda. Jejich tvůrci umí na této skutečnosti dobře vydělat, ačkoliv se mnohdy tváří, že tomu tak není. Každý ale ví, že v dnešním světě není nic zadarmo. Neplatíme sice zrovna penězi, ale svým časem, pozorností, svými daty a soukromím. A tyto komodity jsou často mnohem cennější, než peníze samotné. Digitální minimalismus vám pomůže najít určitou rovnováhu mezi skutečným světem a tím virtuálním. U svých zařízení strávíte méně času a budete se moci věnovat tomu, co je pro vás opravdu důležité. Že i všeho virtuálního moc škodí si dnes uvědomují nejen starší generace, ale i ty mladší, které se považují za digitální domorodce a setkávají se s moderními technologiemi už od útlého věku.

Pojďme se podívat na několik jednoduchých kroků, které mi pomohly minimalizovat čas strávený přes displejem.

Krok 1: Maximálně omezte vyrušení

Typický scénář je následující: Na telefonu na vás vyskočí oznámení (notifikace) z Facebooku, TikToku nebo Instagramu, vy se přirozeně chcete podívat, co se děje a po další půl hodině se přistihnete, jak téměř bezmyšlenkovitě projíždíte dál feedem. A to na úkor činnosti, kterou jste měli v plánu dělat původně. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že něco podobného se stalo snad každému. Ne nadarmo se říká “scrolling is new smoking”.

Parafráze slavného textu J.R.R. Tolkiena z Pána prstenů, která mě napadla při psaní tohoto článku, je bohužel velmi výstižná. Oznámení se stávají zbraní, která tvůrcům aplikací pomáhá ukrást trochu naší pozornosti a tím i našeho času. Ne, že by byla oznámení nutně špatná, záleží spíše na tom, k jakému účelu je využíváme. 

Tím, jak pracovat s oznámeními, jsem se již blíže věnoval v článku Jak efektivně nastavit a používat oznámení, nebudu tedy zacházet do detailů. Pouze uveďme, že můžete oznámení rozdělit do několika skupin a nechat se vyrušovat jen a pouze těmi, která jsou opravdu urgentní a důležitá, jako jsou například schůzky, příchozí hovory od vybraných kontaktů a podobně. V novějších verzích jablečných operačních systémů můžete využít režim Soustředění (Focus Mode), kde lze oznámení zapínat a vypínat v závislosti na nastaveném režimu (například v práci vás nesmí rušit Netflix, ale ve volném čase vám tip na nový film přijde vhod). Cílem je omezit oznámení na absolutní minimum (pokud si troufnete, klidně je vypnout úplně) a aplikace používat vědomě, jinými slovy jen tehdy, když chcete vy, nikoliv tehdy, když vás k tomu aplikace pomocí oznámení vyzve. Díky tomu máte svoji pozornost a svůj čas více pod kontrolou. 

Když chcete něco zlepšit, musíte to umět nejdříve měřit. Množství oznámení, která vám jednotlivé aplikace zasílají, můžete jednoduše zjistit pomocí funkce Čas u obrazovky. Otevřete Nastavení > Čas u obrazovky > Zobrazit veškerou aktivitu, kde v dolní části najdete sekci Oznámení. Tam uvidíte, které aplikace vám zaslaly nejvíce oznámení v daném časovém intervalu. Pokud funkci Čas u obrazovky nepoužíváte, doporučuji ji alespoň na několik týdnů zapnout. Dozvíte se díky ní zajímavé informace o tom, jak svoje zařízení používáte a kde trávíte nejvíce času. Z obrázku níže je patrné, že většina mých oznámení je pracovních a o víkendu mi jich chodí skutečně minimum.

Omezit vyrušení můžete také odhlášením z různých newsletterů, které dnes posílá téměř každý web či e-shop. A někdy dokonce i ty, které jste nikdy nenavštívili a nenakupovali v nich. Když už se z newsletterů nejde odhlásit, můžete je alespoň nasměrovat rovnou do spamu. Poté bude (téměř) každý mail, který vám přijde, relevantní a takové vyrušení bude mít svoje opodstatnění. 

Nemalý zdrojem vyrušení jsou i všudypřítomné reklamy (v podobě bannerů na webu, pseudo-postů ve feedu, reklam vložených do videí, …), bez kterých si dnešní digitální svět snad už ani nelze představit. Zatímco ti šťastnější z nás jsou vůči reklamám imunní a ignorují je, pro většinu lidí jsou reklamy do určité míry rušivé.

K reklamě můžete v podstatě přistupovat třemi způsoby:

• Řeknete, že reklama je fér, protože díky ní je řada služeb zadarmo. Berete ji tedy jako nutné zlo a radši shlédnete na webu, v TV nebo na YouTube pár reklam, než za tyto a jim podobné služby platit.
• Použijete Ad Block, který vám pomůže reklamy skrýt. Pro někoho je tato možnost nemorální (zvláště pro malé nezávislé weby a služby je reklama jediným zdrojem příjmů, které často nepokryjí ani náklady), někdo si již dnes bez Ad Blocku nedokáže pohyb po Internetu představit, protože reklamy je prostě všude moc. Stejně se jí ale na 100% nevyhnete.
• Používáte placené služby (Apple Music, YouTube Premium, Netflix, IPTV, …). Řada lidí dnes preferuje tyto služby právě proto, že na rozdíl od rádia nebo třeba televize vás při konzumaci obsahu reklamy neruší vůbec. Na druhou stranu některé služby placený přístup nenabízejí vůbec a vy tak musíte volit mezi dvěma předchozími možnostmi, případně takovou službu prostě nepoužívat. Dlužno říci, že některé společnosti dokonce množství reklamy navyšují a snaží se tak uživatele donutit přejít na placenou ad-free variantu.

Osobně jsem zvolil kombinaci všech výše uvedených přístupů – pokud považuji službu za kvalitní, nevadí mi za ni platit a reklamě se automaticky vyhnu (do této kategorie spadá většina služeb, které používám). U nezávislých služeb mi reklamy nevadí a pokud je jich už moc, používám Ad Block, případně přecházím na jinou službu.

Krok 2: Smažte nepotřebné aplikace (a ty ostatní skryjte)

Když už vyhrajete svůj boj s FOMO a povypínáte většinu oznámení, pořád najdete ve svých zařízeních řadu aplikací, které váš digitální život zrovna neposouvají tím správným směrem a možná si sami uvědomujete, že v nich trávíte až příliš mnoho času. A jak jistě víte, čas je ta nejcennější komodita na světě.

Nejdříve mi mazání aplikací přišlo příliš radikální, zkusil jsem tedy na začátek mírnější přístup –  skrýt je. Tedy alespoň ty, které lze považovat za “sladké žrouty času” (kam patří hlavně aplikace s nekonečným scrollováním typu Instagram, TikTok, YouTube, Facebook, …).

Vezměte nyní do ruky svůj telefon či tablet a podívejte se na domovskou obrazovku. Co vidíte? Jsou tam hlavně mobilní hry? Aplikace sociálních sítí? VoD služby (HBO Max, Netflix, …)? Nebo je tam prostě nepořádek? A najdete tam naopak fitness aplikace? Čtečku knih? Hudbu? Podcasty? Mindfulness aplikace? Že ne?

Při pohledu na svou domovskou obrazovku jsem si uvědomil, že je určitým odrazem mojí osobnosti. Ale té, kterou zrovna jsem, nikoliv té, kterou bych se postupně chtěl stát. Všiml jsem si, že důvodem, proč často používám některé aplikace, je prostě to, že je mám při odemknutí zařízení ihned na očích. Jakmile “sladcí žrouti času” zmizely z mojí domovské obrazovky, doba v nich strávená klesla na minimum. Zkuste se tedy zamyslet nad tím, kým chcete být, jaké činnosti omezit a v jakých se naopak chcete podporovat. A následně to reflektujte do obsahu vašeho home screenu. Uvidíte, že i tak malá změna může mít velký dopad.

Jak vypadá domovská obrazovka mého iPadu Pro můžete vidět níže. Na ploše jsou pouze widgety, v docku nejpoužívanější aplikace. Ty ostatní jsou pak automaticky organizované v Knihovně aplikací.

Jakmile úspěšně projdete předchozí fází, můžete se posunout na další level, který je ale mnohem těžší. Cal Newport ve své knize Digitální minimalismus navrhuje omezit tzv. volitelné technologie. Ty identifikuje tak, že jejich dočasné odstranění nepoškodí ani významně nenaruší váš každodenní pracovní nebo osobní život.

Následuje digitální detox po dobu 30 dní, během kterého si dáte pauzu od všech aplikací, webů či her, které se dají označit za volitelné. V tuto chvíli se všechny volitelné technologie přesouvají na seznam zakázaných a jsou vám na 30 dní zapovězeny. K některým z nich se už nevrátíte nikdy, některé budete používat, ale podle jasně definovaných pravidel. Na začátku detoxu doporučuji všechny volitelné aplikace a hry z vašich zařízení smazat (můžete zajít ještě dál a zablokovat si i určité weby), čímž si k nim ztížíte přístup a budete lépe zvládat prvotní nutkání se k nim vrátit (jinými slovy digitální absťák). Vězte, že první dva týdny budou opravdu náročné, ale vydržte!

Během detoxu se snažte si od volitelných technologií nejen odpočinout, ale také hledat, jak kvalitně trávit čas, který se vyřazením těchto technologií uvolní. Můžete například:

• Sportovat
• Trávit čas s rodinou nebo přáteli
• Číst
• Odpočívat
• Poslouchat hudbu nebo podcasty
• Meditovat
• Cestovat
• Naučit se něco nového
• … a nebo úplně něco jiného

Po měsíci se znovu zamyslete nad každou volitelnou digitální technologií a vraťte se k ní, pokud splňuje následující kritéria:

• Slouží něčemu, co je pro vás velmi důležité (např. jako vášnivý fotograf budete mít na svém telefonu řadu aplikací k pořizování a editaci fotografií)
• Představuje ten nejlepší způsob, jak danou hodnotu podpořit (např. místo cvičení doma podle aplikace nakonec raději začnete chodit do fitka)
• Má ve vašem životě jasně definované místo a pravidla, jak takovou technologii použít (např. na Facebooku trávíte čas pouze krátce večer, jen o víkendu, …)

Ostatní aplikace upadnou nemilosrdně v zapomnění. Možná si po skončení detoxu uvědomíte, že některé aplikace jste používali jen ze setrvačnosti a nijak vám vlastně nechybí.

Po vyčištění svých zařízení od nepotřebných aplikací a uspořádání home screenu jsem narazil na další problém – jedna statická domovská obrazovka je příliš omezující. Zařízení používám při různých příležitostech (volný čas, práce, večer, …), které vyžadují rozdílnou sadu aplikací. Zatímco ve volném čase se hodí mít rychlý přístupu k počasí, fotkám nebo aplikaci Domácnost, v práci je to spíše nerozlučná dvojka Teams + Outlook a večer zase například hudba či meditace.

Zde opět přicházejí ke slovu režimy Soustředění (Focus Modes), které umožňují nastavit různé domovské obrazovky. Pro každou příležitost si tedy stačí vytvořit jinou a v příslušném režimu Soustředění ji zapnout (a ostatní domovské obrazovky nechat skryté). Režimy soustředění můžete přepínat automaticky podle polohy (v kanceláři vs. doma), případně podle času (od 8 do 17 hodin pracovní doba, pak volný čas, od 20 hodiny večerní relax a podobně). Díky tomu máte vždy automaticky nastavenou tu správnou domovskou obrazovku ve chvíli, kdy ji potřebujete. A ještě jeden tip pro pokročilé: Při změně režimu Soustředění lze zobrazit nejen jinou domovskou obrazovku, ale i zamykací obrazovku a ciferník hodinek. Uvidíte tak na všech zařízeních vždy to, co zrovna potřebujete vidět.

Krok 3: Používejte zařízení naplno

Když se potřebuji opravdu soustředit, beru do ruky svůj iPad Pro. Ptáte se proč? Protože jeho možnosti multitaskingu jsou vcelku omezené, což je v tomto případě spíše výhoda. Narozdíl od macOS (a jiných plnohodnotných operačních systémů) totiž iPadOS dovoluje mít aktivní pouze 2 aplikace (vedle sebe v režimu Split View). Můžete se tedy například připojit na on-line schůzku a psát si zároveň poznámky, žádná další aplikace vás však nerozptyluje. Princip je vlastně podobný, jako v předchozí kapitole – co nevidíte, to vás neláká. iPad s připojenou bezdrátovou klávesnicí, myší a aktivním režimem Nerušit se tak pro mě stal primárním nástrojem pro deep work. Tento setup funguje skvěle na vyřizování administrativy, odepisování na e-maily, čtení, psaní dokumentů, článků, vyplňování excelových tabulek a podobně.

Níže vidíte, jak jsem na iPadu přesouval text z editoru Bear na tento webu.

Pro správu a uchovávání souborů skvěle fungují cloudová úložiště, která dnes nabízí většina velkých IT společností (iCloud Drive, Google Drive, Microsoft OneDrive, …). Pokud máte obavy o svoje soukromí a nechcete svoje data svěřovat třetím stranám, doporučil bych vybudovat si privátní cloud, například v podobě síťového úložiště Synology NAS, které osobně několik let používám. Ukládání souborů v cloudu má řadu výhod:

• Všechny soubory máte na jednom místě.
• Všechny soubory jsou dostupné odkudkoliv.
• Nemusíte si kupovat zařízení s velkým úložištěm, protože lokálně téměř nic neukládáte. Vše je v cloudu.
• Pokud zařízení ztratíte nebo dojde k jeho odcizení, o svoje soubory nepřijdete. Zařízení jsou nahraditelná, některá data však nikoliv.

Díky NASu od Synology si kupuji veškerá zařízení (iPhone, iPad, Mac) s nejnižší kapacitou úložiště, protože lokálně mám jen málo dat, se kterými zrovna nějak pracuji (všechny fotky, videa a soubory jdou ihned do cloudu). A jak jistě dobře víte, Apple si za vyšší kapacitu úložiště svých zařízení nechá dobře zaplatit. I digitální minimalismus v tomto případě nepřímo vede k finanční úspoře.

Na následujícím snímku obrazovky vidíte, jak vypadá uživatelské prostředí Synology NAS (DiskStation Manager) v prohlížeči. Rozhodně vás nečeká žádný terminál ani memorování příkazů, vše lze jednoduše naklikat.

Nedá se to označit jinak než plýtvání, proti kterému se ale dá dobře bojovat právě zapisováním všeho, co vás ještě čeká. Váš mozek si tak nemusí pořád dokola připomínat úkoly, na které nesmíte zapomenout, ale může se věnovat věcem, které jsou produktivní a kreativní. Pro jednoduchou správu úkolů stačí aplikace Připomínky, kterou najdete na každém Apple zařízení, pokročilí mohou sáhnout po komplexnějším task managementu například v podobě aplikace OmniFocus a adoptovat metodologii Getting Things Done.

Z následujícího krátkého videa je patrné, jak rozsáhlý, ale zároveň přehledný OmniFocus může být (zdroj: Omnigroup.com).

Příklad “kódu” jedné z mých dalších zkratek můžete vidět níže.

Kam dál

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně vás téma minimalismu zaujalo. Při psaní tohoto článku jsem čerpal nejen ze svých mnohaletých zkušeností, ale také ze skvělých materiálů, které vám mohu vřele doporučit k dalšímu prostudování.

Pro čtenáře:

• Web The Minimalists
• Web KonMari
• Kniha Cala Newporta Digitální minimalismus
• Kniha Cala Newporta Deep Work

Pro diváky:

• Dokument Minimalism: A Documentary About Important Things
• Dokument The Minimalists: Less Is Now

Nejlepší je samozřejmě vyzkoušet si minimalismus na vlastní kůži, tak do toho!

♦ ♦ ♦

♥️ Díky, že jste dočetli až na konec. Zaujal vás článek?

Sledujte mě na sociálních sítích a nenechte si ujít další novinky, komentáře, návody a recenze!

A sdílejte také článek na vaše oblíbené internety 👇